Gravitace - a co!

Autonomní žonglérská skupina Wiesbaden a 7. Evropský týden žonglování¶

Gravitace – no a co!
Gravitace – no a co!

Autonomní žonglérská skupina SCHWERKRAFT NA UND! z Wiesbadenu, nebo lépe řečeno z regionu Rýn-Mohan, existuje teprve poměrně krátkou dobu.
Ještě v srpnu 1982 bylo ve Wiesbadenu jen pár žonglérů, kteří o sobě navzájem téměř nic nevěděli. Náhodou se dali dohromady tři zakládající členové, Paul, Uli a Christoph, pak žonglovali v zalesněných parcích Wiesbadenu a o pár týdnů později se rozhodli jet na 5. Evropské setkání žonglérů do Kodaně.

Fritz z Frankfurtu se přidal. Podle hesla: „Jen to, co děláš, se udělá“ a pod dojmem kodaňského setkání chtěl Fritz uspořádat 6. Evropské setkání ve Frankfurtu. Ve Frankfurtu při hlasování v Kodani se svou spontánní myšlenkou prohrál proti lépe připraveným žonglérům z Francie.

Paul a Christoph, stále plní nadšení z toho, co zažili během posledních tří dnů v Kodani, stáli zamyšleně, ale plní nápadů, na zábradlí trajektu zpět do Německa. Zde začalo formování autonomní žonglérské skupiny SCHWERKRAFT NA UND!.

Od té doby se žongléři scházejí každý čtvrtek od 17:00 do 22:00, v létě v Nero-Parku a v zimě v Domě mládeže, což je prostor poskytovaný úřadem pro mládež města Wiesbaden.
Během velmi krátké doby se skupina rozrostla na 20 lidí.

Každý týden noví lidé, ale každý týden také chyběli lidé, kteří už se v klubu nikdy neobjevili. Mezitím se vyprofilovalo jádro 10–15 lidí.
Otevřený charakter skupiny a organizace podle principu „co koho baví“ velmi ztěžuje efektivní přeměnu společného potenciálu do vystupujících konceptů. Navzdory společně pořízeným žonglérským pomůckám, jako je 14 jednokol, kuželů, kruhů, rola-bol, devil-sticků atd. a relativně vysoké úrovni dovedností, se žonglérské techniky jednotlivců značně liší, takže vzniklo několik stabilnějších menších skupin, jako JOMIPO-Luftiko, Werner WAHNSINN & Christoph CHAOS Katinka a Flohjonglage atd.
Rozdílné dovednosti a odlišné koncepty vystoupení těchto skupin ztěžují integraci nových začátečníků, kteří se připojují k autonomní žonglérské skupině, zatímco jednotlivci s dovednostmi to mají snazší.

Tento vývoj byl v klubu často diskutován, ale dosud nebyly podniknuty žádné konkrétní kroky ke změnám.

Přesto se společná vystoupení konají při nejrůznějších příležitostech. Skupina vystoupila na pouličních slavnostech, během prázdninových her a festivalů, také na svatbách, v centrech mládeže a školách. V květnu 1983 jsme také hráli v Darmstadtu v rámci akce „Umělci pro mír“, natočili jsme televizní pořad s rozhlasovou stanicí Südwestfunk a v červenci 1984 jsme vystoupili v rámci berlínského „Letního snu“ na „Největší ohňové show století“ Andrého Hellera.

Mezitím dozrávala Fritzova myšlenka uspořádat evropské setkání žonglérů.
Při jednáních s městem Frankfurt se nám podařilo dosáhnout toho, že velká část nájemného za sál v lidové vzdělávací instituci byla uhrazena.
Centrální poloha místa konání v centru města a kouzlo „světového města Frankfurt“ rozhodly na obchodním jednání v Lavalu o tom, že 7. Evropský týden žonglování se bude konat ve Frankfurtu.
Od tohoto okamžiku jsme si dali za úkol učinit další setkání ještě barevnější, ještě rozmanitější a především ještě více viditelné pro veřejnost. Původní, divoká myšlenka Fritze byla uspořádat velkolepé setkání, jehož vrcholem by bylo ohňové žonglování s 500 žongléry a jejich 1500 ohnivými kužely za opojných rytmů rockové kapely před prestižní a okázalou budovou frankfurtské opery za svitu úplňku.

Mělo to být šancí, jak alespoň na 4 dny narušit atmosféru bankovního a obchodního města, vnést fantazii do pouličních kaňonů, do betonu. Přiblížit lidem města jiný pocit ze života, vyvolat úsměv nebo dokonce smích. „Chaos je na pořadu dne. Má to být bouřlivé. Bude to barevné.“ (Frankfurter Rundschau)
Dlouho jsme diskutovali otázku plánovatelnosti takových nápadů. Mnohé plánované akce ztroskotaly na praxi městských úřadů, což však nemá bránit spontánním nápadům žonglérů.

Současně se diskutovala důležitost šíření těchto myšlenek prostřednictvím všech médií. Konflikt mezi zveřejněním a možná oprávněným strachem z rozpitvání a komercializace našich fantazií, nápadů a dovedností médii zmařil filmový projekt.

Proti pouhému zpravodajství tisku, rozhlasu a televize jsme nic nenamítali.
Tisková zpráva byla zaslána agentuře dpa a všem velkým celostátním a místním novinám. 1. září jsme na frankfurtských nákupních ulicích poukázali na spektákl žonglérů žonglérskou a plakátovou akcí a 10. září jsme uspořádali pro Frankfurt neobvyklou tiskovou žonglérskou show-plakátovou-stěnovou-sprejovou-akční-konferenci.

Proveditelnost všech nápadů se musí také odvíjet od nároků akce. Mnoho žonglérů přijíždí, aby se setkali se svými žonglujícími přáteli z celé Evropy, aby si vyměnili zkušenosti a aby sami zažili jiný pocit ze života s podobně smýšlejícími lidmi, aniž by sami byli pod tlakem nutnosti tento pocit předávat ostatním. Setkávají se také, aby byli trochu sami mezi sebou. Tento nárok jistě není arogantní a nepřátelský vůči veřejnosti, protože mnozí se celý rok prezentují navenek pro životní pocit ostatních lidí.

Ale musela být vyřešena také organizace všech ostatních, navenek málo viditelných, ale většinou důležitých bodů:
Máme dost míst na spaní? Kdo se postará o stravu? Jak má být organizována veřejná show? Jak rozdělíme pokladní a vstupenkovou službu? Kde necháme tisknout plakáty? Získat úřední povolení pro každý vypuštěný nebo zamýšlený prd před, během a po týdnu žonglování. atd...

Celkově vzato nás organizace 7. Evropského týdne žonglování bavila a doufáme, že stejně tak všichni žongléři a ostatní zúčastnění a že na Frankfurt 1984 budou s dobrým pocitem vzpomínat a vrátí se domů s novými impulsy a nápady.

Christoph Schmitt